Nejkrásnější vánoce a nový rok – to pro mě a mého manžela znamená být někde daleko od lidí, stresu a davů. Rozhodli jsme se tedy (stejně jako před dvěma lety) odjet z Brna a odejít někam do lesů. Naši kamarádi našli samotu blízko česko-slovenských hranic ve vesnici Vrbětice/Vlachovice. Jméno stavení je Vaňatka a vypadá jako zimní pohlednice – osamělý dům obklopený lesy pokrytými sněhem a ledem. To jsou pro mě opravdové prázdniny a klid.
25.12.07
Christmas Time and New Year in Vanatka. Beautiful winter like on postcard
Nejkrásnější vánoce a nový rok – to pro mě a mého manžela znamená být někde daleko od lidí, stresu a davů. Rozhodli jsme se tedy (stejně jako před dvěma lety) odjet z Brna a odejít někam do lesů. Naši kamarádi našli samotu blízko česko-slovenských hranic ve vesnici Vrbětice/Vlachovice. Jméno stavení je Vaňatka a vypadá jako zimní pohlednice – osamělý dům obklopený lesy pokrytými sněhem a ledem. To jsou pro mě opravdové prázdniny a klid.
Cardiff - not only media conference
But beside the conference in Cardiff there are interesting part of the town – two thousand years old Cardiff Castle (with romantic Bute family rebuilding from 19. century) and Cardiff bay (nice walk paths, views and rich infrastructure – shops, pubs, cafés).
When man takes the sightseeing bus, one can see whole town and get to the bay easily.
Byla jsem ráda, že můj příspěvek vybrali k prezentování na konferenci Budoucnost tisku v Cardiffu ve Velké Británii (12.-13. září). Po mém létě plném cestování jsem byla trochu unavená z dvou letů do Cardiffu (Praha-Amsterdam, Amsterdam-Cardiff), ale těšila jsem se na novou pracovní zkušenost. Prezentovala jsem příspěvek s názvem
Ale kromě konferece jsou v Cardiffu i některé zajímavé části města – dva tisíce let starý Cardiffský zámek (s romantickou přestavbou rodiny Bute z 19. století) a Cardiffský záliv (hezké cesty na procházky, výhledy a bohatá infrastruktura – obchody, hospody a kavárny).
Když člověk jede vyhlídkovým autobusem, vidí celé město a dostane se lehce i do vzdálenějšího Cardiffského zálivu.
Two girls in Italy, Sunny Gargano
Me and one of my best friends Barbora got voucher for ten days tour to Gargano from my husband (who won it in a ball), so we packed our staff (pack luggage again after two months travelling is terrible!) and went by bus to Italy with Gargano Tour Agency.
We lived in small wooden cabin near beach in “Riccio” Camp (Camp Hedgehog), had half board, so ideal holiday. We took trips to near town Mattinata, boat trip round the rocky seashore, we like Monte San Angelo trip (beautiful historical town with white houses, narrow lanes and church of Saint Angel in the cave). We read books in the shadow whole day and in the afternoon we finally went to the beach, where were that time already shadow too.
We were two married girls alone in Italy, so we had to keep men from our cabin :) – not only handsome Italian guys but Czech guys, too.
Prázdniny po prázdninách – to je výlet na italský poloostrov Gargano v srpnu (19.–31.).
Já a jedna z mých nejlepších kamarádek Bára jsme dostaly poukaz na desetidenní dovolenou v Garganu (jak jsme zjistily v autobusu, brněnským hantecem se Garganu říká Gargec) od mého manžela (který ho vyhrál na bále). Tak jsme se sbalily (balit po dvou měsících cestování je hrůza!) a jely autobusem do Itálie s cestovkou Gargano Tour.
Bydlely jsme v malé dřevěné chatce blízko pláže v kempu „Riccio“ (ježek), měly jsme polopenzi, takže to byla ideální dovolená. Jezdily jsme na výlety do blízké Mattinaty, lodí okolo skalnatého pobřeží, líbilo se nám Monte San Angelo (krásné historické město s bílými domy, úzkými uličkami a jeskynním kostelem, poutním místem zjevení anděla). Celé dny jsme četly knížky ve stínu v kempu a na pláž jsme chodily až odpoledne, kdy byl stín i tam.
Byly jsme dvě vdané samotné holky v Itálii, takže jsme si musely udržet dál od chatky nejen pohledné Italy, ale i Čechy :).
Home again - family, friends and Telc
Znovu doma po dvou měsících v USA. Rodiče na mě čekali na pražském letišti a vzali mě
In USA alone: My journey to Boston and New York
Impressions and interests from my “one woman trip” to Boston and New York: I was five days (July, 22 – July, 26) in Boston and I was mainly on boat. Then I spent eight days in New York (July, 26 – August, 2), mainly in Central Park. I finished my solitude trip in Washington again in August, 2, spent one night in airport hotel and flight back to Prague next day. And I was home on Saturday August, 4.
Let´s recapitulate:
BOSTON
* Shakespeare´s play A Midsummer night´s
dream in Boston Common Park
* Freedom Trail trip (trip led by red brick track on the sidewalks) – historical sightseeing of Boston – State House (with golden cupola), Park Street Church, King´s Chapel, Old South Meeting House, Old Corner Bookstore (now jewelry), Old State House, Faneuil Hall (great place to eat inexpensive local food and great souvenir shops), Paul Revere House, (historical and majestic) Old North Church, (romantic) Copp´s Hill Burying Ground
* walk on the shore from U.S.S. Constitution boat to New England Aquarium
* the first boat trip – to Harbor Islands – lonely walk around the fort on George´s island with wind, waves, fragments of violet and orange shells and birds only
* all-day long boat trip to Cape-Cod town Provincetown by ferry (90 minutes on board), beautiful holiday town with cute houses and shops and restaurants and beaches; I bought some souvenirs and tried to walk to north beach to see sand dunes, but the map wasn´t good enough and after approximately five kilometers I must turn back to Provincetown to catch the ferry, but I saw dunes in fragrant pine wood
* boat whale watch trip – we saw dozens of whales, on the horizon the whale fountains and whale female with baby next the boat and other whales close to the boat, the whale mother waved us with its black and white fin
* Universities
trip – trip across Charles River to Cambridge to see Harvard University and MIT. Harvard buildings and parks were the same I thought they look like! Brick buildings with green grass and students sit under old trees and learn something… :) MIT is not so nice place, but it is on the bank of Charles River – the river with sailboats and with amazing view of town.
NEW YORK
* Statue of Liberty and Ellis Island – interesting and partly sad history about American dream and poor European people
* Manhattan from south to north: Battery Park – Wall Street – Trinity church – St. Paul´s Chapel – Brooklyn bridge, Briant Park, Central Station, Diamond district, Museum of Modern Art, Fifth Avenue.
Broadway walk: Tribeca – SOHO – China Town – Little Italy – Times Square.
Broadway is so changeable, mile after mile it is different street in different town. I think – whole town in one street, whole country in one street, whole apple in one seed!
* Central Park – great green place in the skyscrapers´ island, I spent three days there; I took
horse carriage and then walk from south to north across Park: Gapstow Bridge (romantic), Wollman Rink (roundabouts in Summer, rink in Winter), carousel, Literary Walk, Strawberry Fields (Lennon Memorial), Bow Bridge, Lake with green water, Turtle Pond, Belveder Castle (romantic view), Great Lawn (baseball and picnic), Swedish Cottage, Shakespeare´s Garden
(the most romantic place in the New York with old wood benches), Metropolitan Museum of Art, Central Park Conservatory Garden, Jacqueline Onassis Reservoir, Harlem Meer.
* boat cruise around Manhattan and on the Hudson river – unbelievable views on glittering island
* and above all – no normal tableware in restaurants, only paper or plastic cups and dishes – poor planet Earth, and moreover guys in White house don´t care about global warming…
Dojmy a zajímavosti z mého “one woman” výletu do Bostnu and New Yorku: Byla jsem pět dní (22. července–26. července) v Bostnu, převážně na lodi. Pak jsem strávila osm dní v New Yorku (26. července–2. srpna), převážně v Central parku. Svůj osamělý výlet jsem zakončila znovu ve Washingtonu 2. srpna, kde jsem přespala jednu noc v hotelu na letišti a letěla druhý den zpět do Prahy. A doma jsem byla v sobotu 4. srpna.
Tak tedy pojďme rekapitulovat:
BOSTON
Let´s recapitulate:
BOSTON
* Shakespeare´s play A Midsummer night´s
* Freedom Trail trip (trip led by red brick track on the sidewalks) – historical sightseeing of Boston – State House (with golden cupola), Park Street Church, King´s Chapel, Old South Meeting House, Old Corner Bookstore (now jewelry), Old State House, Faneuil Hall (great place to eat inexpensive local food and great souvenir shops), Paul Revere House, (historical and majestic) Old North Church, (romantic) Copp´s Hill Burying Ground
* walk on the shore from U.S.S. Constitution boat to New England Aquarium
* the first boat trip – to Harbor Islands – lonely walk around the fort on George´s island with wind, waves, fragments of violet and orange shells and birds only
* all-day long boat trip to Cape-Cod town Provincetown by ferry (90 minutes on board), beautiful holiday town with cute houses and shops and restaurants and beaches; I bought some souvenirs and tried to walk to north beach to see sand dunes, but the map wasn´t good enough and after approximately five kilometers I must turn back to Provincetown to catch the ferry, but I saw dunes in fragrant pine wood
* boat whale watch trip – we saw dozens of whales, on the horizon the whale fountains and whale female with baby next the boat and other whales close to the boat, the whale mother waved us with its black and white fin
* Universities
NEW YORK
* Statue of Liberty and Ellis Island – interesting and partly sad history about American dream and poor European people
* Manhattan from south to north: Battery Park – Wall Street – Trinity church – St. Paul´s Chapel – Brooklyn bridge, Briant Park, Central Station, Diamond district, Museum of Modern Art, Fifth Avenue.
Broadway walk: Tribeca – SOHO – China Town – Little Italy – Times Square.
Broadway is so changeable, mile after mile it is different street in different town. I think – whole town in one street, whole country in one street, whole apple in one seed!
* Central Park – great green place in the skyscrapers´ island, I spent three days there; I took
* boat cruise around Manhattan and on the Hudson river – unbelievable views on glittering island
* and above all – no normal tableware in restaurants, only paper or plastic cups and dishes – poor planet Earth, and moreover guys in White house don´t care about global warming…
Dojmy a zajímavosti z mého “one woman” výletu do Bostnu and New Yorku: Byla jsem pět dní (22. července–26. července) v Bostnu, převážně na lodi. Pak jsem strávila osm dní v New Yorku (26. července–2. srpna), převážně v Central parku. Svůj osamělý výlet jsem zakončila znovu ve Washingtonu 2. srpna, kde jsem přespala jednu noc v hotelu na letišti a letěla druhý den zpět do Prahy. A doma jsem byla v sobotu 4. srpna.
Tak tedy pojďme rekapitulovat:
BOSTON
* Shakespearův Sen noci svatojánské v bostonském Common parku
* Freedom Trail (stezka svobody – označená červenými cihlami v chodníku) - historické budovy Bostnu – State House (se zlatou kopulí), Park Street Church, King´s Chapel, Old South Meeting House, Old Corner Bookstore (teď zlatnictví místo knihkupectví), Old State House, Faneuil Hall (skvělé místo na nákup levného lokálního jídla a dobrých suvenýrů), Paul Revere House, (historický a majestátní) Old North Church, (romantický) Copp´s Hill Burying Ground
* procházka po pobřeží od lodě U.S.S. Constitution k New England Akváriu
* první lodní výlet – Přístavní ostrovy – osamělá procházka kolem pevnosti na Jiřího ostrově pouze s větrem, vlnami, zlomky fialových a oranžových mušlí a ptáky
* Freedom Trail (stezka svobody – označená červenými cihlami v chodníku) - historické budovy Bostnu – State House (se zlatou kopulí), Park Street Church, King´s Chapel, Old South Meeting House, Old Corner Bookstore (teď zlatnictví místo knihkupectví), Old State House, Faneuil Hall (skvělé místo na nákup levného lokálního jídla a dobrých suvenýrů), Paul Revere House, (historický a majestátní) Old North Church, (romantický) Copp´s Hill Burying Ground
* procházka po pobřeží od lodě U.S.S. Constitution k New England Akváriu
* první lodní výlet – Přístavní ostrovy – osamělá procházka kolem pevnosti na Jiřího ostrově pouze s větrem, vlnami, zlomky fialových a oranžových mušlí a ptáky
* celodenní výlet přívozem na Cape-Cod do města Provincetown (90 minut na palubě), krásné prázdninové městečko s roztomilými domky, obchody, restauracemi a plážemi; koupila jsem nějaké suvenýry a zkusila dojít k severní pláži, abych viděla písečné duny, ale mapa nebyla v měřítku, takže jsem to po zhruba pěti kilometrech musela obrátit, abych stihla přívoz zpět, ale viděla jsem duny ve voňavém borovicovém lese
* lodní výlet za velrybami – viděli jsme desítky velryb, na horizontu velrybí vodotrysky, velrybí matku s dítětem vedle lodi a další velryby hrozně blízko, velrybí máme nám mávala černobílou ploutví
NEW YORK
* Socha Svobody a Ostrov Ellis (na stránkách lze vyhledat osudy lidí, kteří přes Ostrov Ellis emigrovali do USA!) – zajímavá a částečně smutná historie o americkém snu a chudých Evropanech
* Manhattan z jihu na sever: Battery Park – Wall Street – Trinity church – St. Paul´s Chapel – Brooklyn bridge, Briant Park, Central Station, Diamond district, Museum of Modern Art, Fifth Avenue.
Procházka po Broadwayi (chodím po Broadwayi hladov sem a tam... :)): Tribeca – SOHO – China Town – Little Italy – Times Square.
Broadway je tak proměnlivá, míle za mílí je rozdílnou ulicí v jiném městě. Myslím, že to je takhle – celé město v jedné ulici, celá země v jedné ulici, celé jablko v jednom semínku!
* Central Park – skvělé zelené místo na mrakodrapovém ostrově, kde jsem strávila tři dny; nejprve jsem si vzala kočár tažený koněm a pak jsem prošla park od severu k jihu: Gapstow
Bridge (romantický), Wollman Rink (kolotoče v létě, kluziště v zimě), karusel, Literary Walk, Strawberry Fields (Lennonův památník), Bow Bridge, Jezero s rozkvetlou zelenou vodou, Turtle Pond (Želví rybník), Belveder Castle (romantický zámek a rozhled), Great Lawn (Velký trávník - baseball a piknik), Swedish Cottage (Švédská chata), Shakespearova zahrada (podle mě nejromantičtější místo v New Yorku se starými dřevěnými lavičkami), Metropolitan Museum of Art, Central Park Conservatory Garden, Jacqueline Onassis Reservoir, Harlem Meer.
* lodní cesta kolem Manhattanu a na řece Hudson – neuvěřitelné pohledy na zářící město

* a mimo to všechno – žádné normální nádobí v restauracích, jen papírové a plastikové hrnečky a talíře – chudák planeta Země, a navíc se chlapíci z Bílého domu vůbec nestarají o globální oteplování…
* lodní cesta kolem Manhattanu a na řece Hudson – neuvěřitelné pohledy na zářící město
* a mimo to všechno – žádné normální nádobí v restauracích, jen papírové a plastikové hrnečky a talíře – chudák planeta Země, a navíc se chlapíci z Bílého domu vůbec nestarají o globální oteplování…
Town of dead persons. Washingon and its Monuments
Washingto
n is the town of dead persons. Why? I guess there “live” more dead people in memorials than living people in houses. But according to my experience – Washington is a little bit sleepy town with beautiful and stately atmosphere. Mainly in warm July night with fireflies near Capitol…
Last two days of Institute were hectic but I think the most beautiful from the travelling point of view. We came by train from New York in the evening on Thursday July, 19. The first morning in Washington was really important – we have to evaluate and sum up the Institute experience for State Department representatives. Then we had appointment for lunch in the prestige National Press Club. They are used to organize lunch with lecture of an important person – we heard speech of General James T. Conway who was commander in the Iraq war. So finally I could hear something radical and conservative about invasion to Iraq. So much obstinateness, bad feeling and desire to revenge…
But I could understand this point of view better two hours later. After lunch we had to hurry to Pentagon. After several safety checks we could enter the short gray building with huge parking (when we approached I thought it is supermarket :)). Our guide was handsome young soldier who was unbelievable politically correct. The biggest impression for me was the memorial of 9/11 attack – fat books with pictures and stories about dead people. Then I could partly understand the bitterness of Americans´ feeling…
And then we have free night and day to explore Washington. Me, Nasry and Gordana, we decided for night walk through Mall – the way between Capitol and Abraham Lincoln Memorial.
We saw: enlightened Capitol, the II. World War (water) Memorial, “pool” in front of Abe Memorial and finally Abe himself (or Ape – from the Planet of the Apes movie… :)). But the biggest experience for me was the Vietnam War Monument. So many many many names on the black stone. You can hide ten names under your palm! And poor light and letters to dead people and gifts… When I saw the Vietnam War Monument in daylight, it was sad, but it was not so strong.
Next day, Saturday July, 21, the last day of Institute, our group (me, Juli, Nasry, Lauren, Gordana, Jana) took sightseeing train and went to Arlington cemetery (gigantic cemetery with white crosses), around White House to Old Post Office (beautiful view from its tower), to Abe Memorial, Vietnam War Monument and back to hotel. We had to be back soon because of farewell dinner in brewery next to beautiful Washington train station. So we said goodbye to our friends and cry a little…
I was the first to depart next morning around 5 a.m. and everybody swore to be in the lobby to say me goodbye. And I was surprised who came – Juli, Nasry, Lauren, Eunic, Pushpendra, Tang, Kurt and Dandi (who played sad songs on piano and I didn´t want to cry).
But I didn´t go home as most of my friends. I had two more weeks for travelling in U.S. So I flight that morning, Sunday July, 22, to Boston.
So this was the end of six weeks long Institute on journalism and media in the USA. I must admit it was interesting, important for my work and I try to use all the new knowledge and try to pass it to my students in Masaryk University.
Washington je městem mrtvých. Proč? Protože tam podle mě „žije“ více mrtvých lidí v různých památnících, než živých lidí v domech. Ale podle mé zkušenosti je Washington trochu ospalé města s krásnou a majestátní atmosférou. Především za teplé červencové noci se světluškami u Kapitolu…
Do D.C. jsme přijeli vlakem z New Yorku, večer v úterý 19. července. První ráno bylo fakt důležité – museli jsme zhodnotit a shrnout průběh Institutu pro zástupce organizátora – State Department. Pak jsme měli dohodnutý oběd v prestižním novinářském klubu (něco jako Syndikát novinářů), National Press Club. V něm se organizují obědy s přednáškami zajímavých lidí – slyšeli jsme řeč generála Jamese T. Conwaye, který velel v Irácké válce. Konečně jsme tedy slyšela něco radikálního a konzervativního o invazi do Iráku. Tolik zarputilosti, hořkosti a touhy po odplatě…
Ale porozuměla jsem lépe o dvě hodiny později… Po obědě jsme spěchali do Pentagonu. Po několika bezpečnostních prohlídkách jsme konečně mohli vejít do nízké šedé budovy obklopené obrovským parkovištěm (když jsme přijížděli, myslela jsem si, že to je supermarket :)). Náš průvodce byl pěkný mladý voják, který byl však neuvěřitelně politicky korektní. Největší dojem na mě udělala vzpomínková místnost na oběti útoku z 11. září – tlusté knihy s fotkami a příběhy mrtvých. Pak jsem částečně chápala hořkost pocitů Američanů…
A pak jsme měli volný večer a den k objevování Washingtonu. Já, Nasry a Gordana jsme se rozhodli pro noční procházku napříč Mallem – cestou mezi Kapitolem a památníkem Abrahama Lincolna. Viděli jsme osvícený Kapitol, (vodní) památník 2. světové války, „bazén“ před Abovým památníkem a nakonec Abe sám (nebo Ape (=opice) – z filmu Planeta opic… :)). Ale největším zážitkem byl pro mě monument vietnamské války. Tolik tolik tolik jmen na černém kameni. Pod ruku se vejde deset jmen! A slabé světlo a dopisy mrtvým a dárky… Když jsem monument viděla za denního světla, bylo to smutné, ale ne tak silné.
Druhý den, v neděli 21. července, tedy poslední den programu Institutu, naše skupinka (já, Juli, Nasry, Lauren, Gordana a Jana) nasedla na vyhlídkový vláček a jeli jsme na arlingtonský hřbitov (obrovský hřbitov s bílými kříži), kolem Bílého domu na Starou poštu (nádherný rozhled z její věže), k Abeho památníku, monumentu vietnamské války a zpět do hotelu. Museli jsme být zpět brzy, abychom stihli rozlučkovou večeři v pivovaru vedle krásného washingtonského nádraží. Řekli jsme si sbohem s kamarády a trochu brečeli…
Byla jsem první, kdo následující ráno odjížděl, a to v hrozných pět hodin ráno. Všichni přísahali, že budou v hale, aby se se mnou rozloučili. A já byla překvapená, kolik jich přišlo – Juli, Nasry, Lauren, Eunic, Pushpendra, Tang, Kurt a Dandi (který hrál na piáno smutné melodie a já nechtěla brečet).
Ale nejela jsem domů jako většina ostatních. Měla jsem další dva týdny na cestování po Americe. Takže jsem to ráno v neděli 22. července letěla do Bostnu.

Tak to byl konec šestitýdenního Institutu žurnalistiky a médií v USA. Musím přiznat, že to bylo zajímavé, důležité pro mou práci a stale zkouším užívat nové znalosti a navíc je předávat svým studentům na Masarykově univerzitě.

Last two days of Institute were hectic but I think the most beautiful from the travelling point of view. We came by train from New York in the evening on Thursday July, 19. The first morning in Washington was really important – we have to evaluate and sum up the Institute experience for State Department representatives. Then we had appointment for lunch in the prestige National Press Club. They are used to organize lunch with lecture of an important person – we heard speech of General James T. Conway who was commander in the Iraq war. So finally I could hear something radical and conservative about invasion to Iraq. So much obstinateness, bad feeling and desire to revenge…
But I could understand this point of view better two hours later. After lunch we had to hurry to Pentagon. After several safety checks we could enter the short gray building with huge parking (when we approached I thought it is supermarket :)). Our guide was handsome young soldier who was unbelievable politically correct. The biggest impression for me was the memorial of 9/11 attack – fat books with pictures and stories about dead people. Then I could partly understand the bitterness of Americans´ feeling…
And then we have free night and day to explore Washington. Me, Nasry and Gordana, we decided for night walk through Mall – the way between Capitol and Abraham Lincoln Memorial.
Next day, Saturday July, 21, the last day of Institute, our group (me, Juli, Nasry, Lauren, Gordana, Jana) took sightseeing train and went to Arlington cemetery (gigantic cemetery with white crosses), around White House to Old Post Office (beautiful view from its tower), to Abe Memorial, Vietnam War Monument and back to hotel. We had to be back soon because of farewell dinner in brewery next to beautiful Washington train station. So we said goodbye to our friends and cry a little…
I was the first to depart next morning around 5 a.m. and everybody swore to be in the lobby to say me goodbye. And I was surprised who came – Juli, Nasry, Lauren, Eunic, Pushpendra, Tang, Kurt and Dandi (who played sad songs on piano and I didn´t want to cry).
So this was the end of six weeks long Institute on journalism and media in the USA. I must admit it was interesting, important for my work and I try to use all the new knowledge and try to pass it to my students in Masaryk University.
Washington je městem mrtvých. Proč? Protože tam podle mě „žije“ více mrtvých lidí v různých památnících, než živých lidí v domech. Ale podle mé zkušenosti je Washington trochu ospalé města s krásnou a majestátní atmosférou. Především za teplé červencové noci se světluškami u Kapitolu…
Do D.C. jsme přijeli vlakem z New Yorku, večer v úterý 19. července. První ráno bylo fakt důležité – museli jsme zhodnotit a shrnout průběh Institutu pro zástupce organizátora – State Department. Pak jsme měli dohodnutý oběd v prestižním novinářském klubu (něco jako Syndikát novinářů), National Press Club. V něm se organizují obědy s přednáškami zajímavých lidí – slyšeli jsme řeč generála Jamese T. Conwaye, který velel v Irácké válce. Konečně jsme tedy slyšela něco radikálního a konzervativního o invazi do Iráku. Tolik zarputilosti, hořkosti a touhy po odplatě…
Ale porozuměla jsem lépe o dvě hodiny později… Po obědě jsme spěchali do Pentagonu. Po několika bezpečnostních prohlídkách jsme konečně mohli vejít do nízké šedé budovy obklopené obrovským parkovištěm (když jsme přijížděli, myslela jsem si, že to je supermarket :)). Náš průvodce byl pěkný mladý voják, který byl však neuvěřitelně politicky korektní. Největší dojem na mě udělala vzpomínková místnost na oběti útoku z 11. září – tlusté knihy s fotkami a příběhy mrtvých. Pak jsem částečně chápala hořkost pocitů Američanů…
A pak jsme měli volný večer a den k objevování Washingtonu. Já, Nasry a Gordana jsme se rozhodli pro noční procházku napříč Mallem – cestou mezi Kapitolem a památníkem Abrahama Lincolna. Viděli jsme osvícený Kapitol, (vodní) památník 2. světové války, „bazén“ před Abovým památníkem a nakonec Abe sám (nebo Ape (=opice) – z filmu Planeta opic… :)). Ale největším zážitkem byl pro mě monument vietnamské války. Tolik tolik tolik jmen na černém kameni. Pod ruku se vejde deset jmen! A slabé světlo a dopisy mrtvým a dárky… Když jsem monument viděla za denního světla, bylo to smutné, ale ne tak silné.

Byla jsem první, kdo následující ráno odjížděl, a to v hrozných pět hodin ráno. Všichni přísahali, že budou v hale, aby se se mnou rozloučili. A já byla překvapená, kolik jich přišlo – Juli, Nasry, Lauren, Eunic, Pushpendra, Tang, Kurt a Dandi (který hrál na piáno smutné melodie a já nechtěla brečet).
Ale nejela jsem domů jako většina ostatních. Měla jsem další dva týdny na cestování po Americe. Takže jsem to ráno v neděli 22. července letěla do Bostnu.
Tak to byl konec šestitýdenního Institutu žurnalistiky a médií v USA. Musím přiznat, že to bylo zajímavé, důležité pro mou práci a stale zkouším užívat nové znalosti a navíc je předávat svým studentům na Masarykově univerzitě.
Glittering and dirty island Manhattan

We were in a fancy hotel Marriott straight on Time Square. So on Tuesday morning we couldn´t wait for first trip in New York.
We saw in two and half days:
* All important places in lower and upper Manhattan from the sightseeing bus
* Columbia University The Journalism School - home of The Pulitzer Prizes
* Brooklyn from the sightseeing bus + best pizza in New York in Grimaldi´s Pizzeria + beautiful view on Manhattan skyscrapers and Brooklyn Bridge
* Ground Zero and St. Paul´s Chappell with 9/11 memorial
* night view from Empire State Building + night ride back to hotel with Juli and Gordana by cycle rickshaw/pedicab
* morning live NBC Today Show and visit to NBC in Rockefeller Center
* dirty and/or glittering (it depends on day or night time :)) Times Square
* a little bit Central Park
Konečně Velké Jablko - říká se, že tahle přezdívka pro New York pochází z věty: Jsi jablko mého oka, přeneseně mám tě rád, předpokládám. Takže konečně newyorský krátký výlet (16. července–19. července).
Největší dojem z New Yorku na mě udělal noční přelet nad Manhattanem. Přilétali jsme k letišti LaGuardia přes celý ostrov a viděli zářivou krásu shora. Dokonce i baseballové utkání newyorského týmu :).
Bydleli jsme ve skvělém hotelu Marriott přímo na Time Square. Takže jsme v úterý ráno
Ve dvou a půl dnech jsme viděli:
* Všechna důležitá místa na dolním i horním Manhattanu z vyhlídkového autobusu
* Columbijskou univerzitu a její Journalism School - domov Pulitzerových cen
* Brooklyn z vyhlídkového autobusu + nejlepší pizzu v New Yorku v Grimaldi´s Pizzeria + krásný výhled na manhattanské mrakodrapy a Brooklynský most
* Ground Zero a St. Paul
* noční výhled z Empire State Building + noční jízdu zpět do hotelu s Juli a Gordanou cyklo-rykšou
* ranní živá show NBC Today Show a návětšva NBC v Rockefeller Center
* špinavá a/ nebo zářící (to záleží jestli ve dne, nebo v noci :)) Times Square
* trochu Central Parku
Magic World of Orlando
.jpg)
* Pleasure Island – two nights in this the most unbelievable park were enough :), there are only bars, pubs, discos and theaters. I enjoyed the most dancing in cool R´n´B disco as white minority, admired actors in unscripted theater and had fun in 70s disco with my friends from Institute.
* Sea World – half a day was not enough for this park :), but I had to visit more parks a day. I was there with Nasry and first of all we had to try Kraken roller coaster, than saw Shamu killer whale show and dolphin nursery.
* Disney Magic Kingdom – you feel like you are entering cartoon. First of all you see the famous Cinderela´s castle and you can reach the park by boat or by fast train. I chose naturally boat (I am crazy water lover). I was looking forward to see Pirates of the Caribbean so I visited their cave, than I try carousel for adults and took tour through park or saw Bear Jamboree. At the end I walked close up to the Cinderela´s castle and accidentally saw parade of the Disney´s characters.
* Orlando Sentinel newsroom - the most amusing part of the newsroom visit was the ride to the newsroom. We took taxi and our driver told us about his life - he is pastor in Africa but nowadays he tries to make some money in Orlando as taxi driver. He was drug dealer years ago, then he was in prison and than to his cell came God. Kurt Kent had at this moment great question - and how did God look like? And the pastor-driver immediately tried to change subject of the conversation...
In newsroom we spoke about internet journalism. Editor-in-chief, editors and reporters told us about changing routines in journalistic work - about change of journalists time-line (when publish article, where publish article, put scoops on web or not?). Editor said that community bloggers brings interesting the most local news and that they are newspapers watchdogs. Interesting is that Orlando Sentinel take agency service from AP only for national themes and Orlando Sentinel provides local news press service for AP.
* and outlets, of course - you can´t be in Orlando and don´t buy something in huge outlet stores, even I did it... :)
Orlando je magické a umělé město. Přidejte se ke mě při exkurzi po parcích a zajímavostech Orlanda (14. července–16. července):
Orlando je magické a umělé město. Přidejte se ke mě při exkurzi po parcích a zajímavostech Orlanda (14. července–16. července):
* Pleasure Island – dvě noci v tomto nejneuvěřitelnějším parku byly až dost :), v tomhle parku jsou jen bary, hospody, diskotéky a divadla. Nejvíc jsem si užila tancování na cool R´n´B disku jako bílá menšina, obdivovala jsem herce v improvizovaném divadle a pobavila jsem se na disku 70. let s kamarády z Institutu.
* Sea World – naopak půlden na tento park nebyl dost :), ale musela jsem vidět víc parků za den. V Sea Worldu jsem byla s Nasrym a nejprve jsme museli zkusit horskou dráhu Krakena, pak jsme viděli představení kosatky Shamu a delfíní školku.
* redakce Orlando Sentinel - nejzábavnější částí návštěvy redakce byla samotná jízda tam. Vzali jsme si taxi a náš řidič začal vyprávě o svém životě - je pastorem na misii v Africe, ale momentálně si zkouší vydělat nějaké peníze v Orlandu jako řidič. Byl před lety drogovým dealerem, pak byl zavřený a tehdy do jeho cely vstoupil Bůh. Kurt Kent měl v tu chvíli skvělou otázku - a jak Bůh vypadal? A pastor-řidič okamžitě zkusil změnit téma hovoru...
V redakci jsme se bavili o internetové žurnalistice. Šéfredaktor,
editoři a reportéři nám vyprávěli o změně rutin v žurnalistické práci - o změně novinářské časové osy (kdy a kde publikovat články, dávat sólokapry na web nebo ne?). Editor řekl, že místní bloggeři přinášejí zajímavé a nejlokálnější zprávy a že jsou hlídacími psi novin. Zajímavé je, že Orlando Sentinel odebírá agenturní zpravodajství v rubrice celostátních zpráv od AP a naopak Orlando Sentinel zajišťuje lokální zprávy pro servis AP.
* a výprodeje, samozřejmě - nemůžete být v Orladu a nekoupit něco v obrovských výprodejových obchodech, dokonce i já to udělala :)
* a výprodeje, samozřejmě - nemůžete být v Orladu a nekoupit něco v obrovských výprodejových obchodech, dokonce i já to udělala :)
Dream comes true - Swimming with dolphins

I was so afraid during the journey that we would have to go back to solve the problem with bus or that we did not make it in time to Discovery Cove - but Lauren (thanks a million) solved everything and drive me there safely.
Entering Discovery Cove, in fact one of the amusemet parks in Orlando, is like entering paradise from normal life - tropical trees and bushes, exotic birds, one huge lagoon for swimming with dolphins, tropical river, coral reef with exotic fishes, bars and pubs and - all inclusive.
I was in a group of eight people with two trainers and one dolphin - twelve years old male Tyler. Tyler has the nick name "yellow lips" because (surprisingly) he has yellow lips :). It is not usuall for dolphins so one can distinguish him between other dolphins.
First of all I was afraid if this Cove is not a torture for dolphins... I am still not hundred percent sure but when I saw joy of the animals and great relationships between dolphins and trainers, I was more calm.
After thirty minutes long session with dolphins I could do whatever in the Discovery Cove - so I swam in coral reef with stingrays, in tropical river under the oversight of dozens lifeguards or just took a nap on the beach.
To sum up - this was one of my biggest and happiest experience in my life. And this feeling will last…
I wrote whole article about my Discovery Cove experience in journal called Satisfakce (but only in the Czech language).
Byl to první den posledního výletu během Institutu v USA – sobota 14. července. Musela jsem vstávat v pět ráno a v šest jsme autem odjížděly s Lauren a Eunic do Orlanda. V průběhu cesty Lauren musela vyřešit problém s autobusem pro zbytek skupiny, ale nakonec vše dobře dopadlo. Jely jsme s holkama tak brzy, protože jsem si chtěla splnit jeden z mých snů. Dva týdny předtím jsem si totiž rezervovala přes internet návštěvu Discovery Cove – nádherného umělého korálového útesu se zvířaty, rybami a… delfíny! A já si rezervovala právě svou vysněnou delfíní „interakci“, což znamená plavání a dovádění s delfíny!
Po cestě jsem se moc bála, že budeme muset jet zpátky, aby Lauren mohla vyřešit problém s autobusem, nebo že to nestihneme včas do Discovery Cove, ale Lauren (mooc díky) vše zajistila během cesty a dovezla mě včas.
Vstoupit do Discovery Cove, v podstatě jednoho ze zábavních parků Orlanda, je jako vstoupit z normálu do ráje – všude kolem tropické stromy a keře, exotičtí ptáci, obrovská laguna pro plavání s delfíny, tropická řeka, korálový útes s exotickými rybami, bary a restaurace a – všechno v ceně.
Byla jsem ve skupině osmi lidí se dvěma trenéry a jedním delfínem – dvanáctiletým Tylerem. Tyler má přezdívku „žluté rty“ protože má (překvapivě) žluté rty :). Pro delfíny tenhle znak není typický, Tylera tak můžete dobře odlišit od ostatních delfínů.
Nejprve jsem se také bála, jestli není Discovery Cove pro delfíny mučení… Pořád si nejsem na sto procent jistá, ale když jsem viděla radost zvířat a skvělé vztahy mezi delfíny a trenéry, byla jsem klidnější.
Po třicetiminutovém plavání s delfíny jsem mohla dělat v Discovery Cove cokoliv – plavala jsem v korálovém útesu s rejnoky, v tropické řece pod dohledem desítek plavčíků nebo prostě odpočívala na pláži.
Abych to shrnula – byl to jeden z mých největších a nejšťastnějších zážitků v životě. A ten pocit vydrží…O zážitku z Discovery Cove jsem také napsala článek do časopisu Satisfakce.

Po cestě jsem se moc bála, že budeme muset jet zpátky, aby Lauren mohla vyřešit problém s autobusem, nebo že to nestihneme včas do Discovery Cove, ale Lauren (mooc díky) vše zajistila během cesty a dovezla mě včas.
Vstoupit do Discovery Cove, v podstatě jednoho ze zábavních parků Orlanda, je jako vstoupit z normálu do ráje – všude kolem tropické stromy a keře, exotičtí ptáci, obrovská laguna pro plavání s delfíny, tropická řeka, korálový útes s exotickými rybami, bary a restaurace a – všechno v ceně.
Byla jsem ve skupině osmi lidí se dvěma trenéry a jedním delfínem – dvanáctiletým Tylerem. Tyler má přezdívku „žluté rty“ protože má (překvapivě) žluté rty :). Pro delfíny tenhle znak není typický, Tylera tak můžete dobře odlišit od ostatních delfínů.
Nejprve jsem se také bála, jestli není Discovery Cove pro delfíny mučení… Pořád si nejsem na sto procent jistá, ale když jsem viděla radost zvířat a skvělé vztahy mezi delfíny a trenéry, byla jsem klidnější.
Po třicetiminutovém plavání s delfíny jsem mohla dělat v Discovery Cove cokoliv – plavala jsem v korálovém útesu s rejnoky, v tropické řece pod dohledem desítek plavčíků nebo prostě odpočívala na pláži.
Abych to shrnula – byl to jeden z mých největších a nejšťastnějších zážitků v životě. A ten pocit vydrží…O zážitku z Discovery Cove jsem také napsala článek do časopisu Satisfakce.
Farewell Gainesville...
We got certificates, ate, danced, took pictures and we were suprised by the final soundslides which Lauren and Eunic made for us. Thanks girls!
Naše poslední noc v Gainesville se odehrála v pátek 13. července. Zabalili jsme věci, které se daly poslat domů poštou, pak jsme zabalili kufry na cestu do Orlanda, New Yorku a Waschingtonu (a cestu zpět domů) a zkrášlovali se na slavnostní rozlučkový večer.

I know, I know... sorry
I know that I was not good in updating my blog almost last five months. But one of my New Year resolution is to refill all my interesting experiences not only from my USA journey and keep my blog updated in the year 2008. So, cross your fingers! 
Here is some of my biggest memories from Institute in USA on the pictures...
Vím, že jsem posledních pět měsíců svůj blog neaktualizovala. Ale jedním z mých novoročních
předsevzetí je doplnit všechny mé zážitky nejen z cesty po USA a udržovat můj blog aktualizovaný v roce 2008. Tak držte palce!
Tady jsou některé z mých největších vzpomínek z amerického Institutu na fotkách...


Here is some of my biggest memories from Institute in USA on the pictures...
Vím, že jsem posledních pět měsíců svůj blog neaktualizovala. Ale jedním z mých novoročních


Tady jsou některé z mých největších vzpomínek z amerického Institutu na fotkách...

12.7.07
Me and my friends as TV reporters and anchors
11.7.07
The real Lenka video
10.7.07
St. Petersburg - paradise for mediple (media+people)
Coastal Florida city St. Petersburg is paradise for "mediple" (media people) as me. You can read really good local daily St. Petersburg Times, attend lectures for journalists or do your research in The Poynter Institute, admire Dali´s pictures in the Salvador Dali Museum or lie on the beach.
Pobřežní floridské město St. Petersburg je rájem pro "medi" (mediální lidi) jako jsem já. Můžete tu číst fakt dobrý lokální deník St. Petersburg Times, účastnit se attend přednášek pro novináře nebo dělat na vlastním výzkumu v The Poynter Institute, obdivovat Dalího obrazy v Salvador Dali Museum nebo ležet na pláži.
Beautiful building of Poynter Institute.
Krásná budova Poynter Institute.
Nelson Poynter, the founder of The Poynter Institute, owner and editor of the St. Petersburg Times.
Nelson Poynter, zakladatel The Poynter Institute a vlastník St. Petersburg Times.
Pobřežní floridské město St. Petersburg je rájem pro "medi" (mediální lidi) jako jsem já. Můžete tu číst fakt dobrý lokální deník St. Petersburg Times, účastnit se attend přednášek pro novináře nebo dělat na vlastním výzkumu v The Poynter Institute, obdivovat Dalího obrazy v Salvador Dali Museum nebo ležet na pláži.
Krásná budova Poynter Institute.
Nelson Poynter, zakladatel The Poynter Institute a vlastník St. Petersburg Times.
Pláž v St. Petersburgu, západní pobřeží Floridy, Mexický záliv.
Freedom or horror?
Svoboda nebo horor?
Svoboda nebo horor?
9.7.07
Waving dolphins and sleeping gators
The Florida Aquarium in Tampa offers various experiences. And every experience is magic.
Floridské Akvárium v Tampě nabízí různé zážitky. A každý zážitek je magický.
Spící aligátoři v A(a)kváriu.
Floridské Akvárium v Tampě nabízí různé zážitky. A každý zážitek je magický.
Sleeping gators in A(a)quarium.
Spící aligátoři v A(a)kváriu.
Subscribe to:
Posts (Atom)